Hvozd nezapomíná… (III. Epilog 2025)

Byla to noc plná křiku, bolesti a zoufalství. Hvozd sám jako by řval k bohům o pomoc. Avšak jen jediný zářící blesk pročísl v odpověď temnou, bezměsíčnou oblohu. Hraničáři se hroutili únavou, druidi lapali po dechu, a až nad ránem se jim podařilo zlomit požár požírající Brožovský hvozd.

S ránem přišlo ticho… chladné a řezavé jako nůž. Popelem a pachem spáleniny ztěžklý vzduch se lepil přítomným na patro. Nikdo nemluvil. Jen občas zapraskal mrtvý strom, který se zlomil vlastní vahou, či pukl chladnoucí kamen. Žáru a zkáze oné noci však neuniklo víc než jen sídlo Rudých draků.

Nejmohutnější strom u Moniny svatyně byl rozpůlen, jako by jej zasáhl blesk, nebo to snad byla jen síla okolního žáru. Voda v tůních a lesních potůčcích zčernala, zkažená popelem, krví a rozkládajícími se těly. Jen bahniště se dál rozrostla, posílená snahou o uhašení hořícího hvozdu a srážející se krví, jež s úsvitem začala měnit hrabanku v lepivou kaši. Vyděšená zvěř prchla hlouběji do Divočiny, a jen mrchožrouti a hmyz zůstali, aby se mohli krmit na těch, kteří neměli dostatek štěstí. Byla to noc plná bolesti, zoufalství a křiku… nyní však nikdo nemluvil.

Jaký výsměch a ironie. Leshy byl poražen a křehká rovnováha s místy moci zdánlivě obnovena. Tolik práce, snahy, prolité krve a ztracených duší, jen aby vše pohltila jedna noc. Pro jedny zoufalá noc, v níž se snažili zachránit vše, co šlo. Pro druhé noc plná opojení, oslavy boje a vítězství… kdo je však nyní vítěz a kdo poražený?

A co teď?

Les se časem sám vyléčí. Šlahouny kopřiv a ostružiní již nyní obrůstají pahýly stromů na spáleništích. Hvozd si ale bude pamatovat, jak se do něj opět hrnula armáda z města, pyšná a opojená vlastní spravedlností. Bude si pamatovat jejich smělost, jejich pýchu, jejich bezohlednost. A pamatuje si i Rudého draka, který chrlil oheň na všechny, kdo se mu postavili do cesty. Hvozd a jeho duchové si však budou pamatovat i smělost, pýchu a bezohlednost druidů, kteří se povýšili nad samotný Hvozd. Žádná křivda, ale ani laskavost a něha nebude Hvozdem zapomenuta. A i když se bohové přírody té noci odvrátili od Brožovského lesa… Duchové hvozdu a Stíny z Říše stínů vše viděli a nezapomenou.

Z popela povstane nový les, ale Hvozd si pamatuje… a nezapomíná.