O měďáku a další brožovské měně

V dnešní době panuje většinový názor, že stříbrné a zlaté mince jsou vždy ryzí a bez příměsí jakýchkoliv jiných kovů. Pravdou ale je, že šlo vždy o slitiny a ryzost mincí se často měnila (a stále mění). Kdykoliv nějaká země začala razit své mince, stupeň jejich ryzosti určoval jejich hodnotu na mezinárodní úrovni pro případ směny. Pokud se ale taková země dostala do situace, kdy potřebovala získat rychle zdroje, bylo běžnou praktikou, že nenápadně a v tichosti snížila ryzost mincí, které razila. Obchodníci na to samozřejmě vždy časem přišli, ale většinou to nebylo dost brzy na to, aby daná země z této situace nedokázala po dobu potřeby finančně těžit, byť za cenu pozdější ztráty prestiže měny na mezinárodním poli.

Město Brožov se při svém znovuosídlení v roce 1510 rozhodlo jakožto samostatný městský stát též razit svou vlastní měnu. Mince byly rozděleny do tří hodnot - fufeň, stříbrňák a zlaťák. Vzhledem k tomu, že se v Brožově nachází velké magické Zřídlo a město samotné je šikovně situováno v blízkosti námořních obchodních cest, představovalo značný potenciál. Velké kupecké gildy tak začaly využívat brožovskou měnu a podílet se na místním obchodu. Brožované si toto velice brzy uvědomili a začal pozvolný, ale vytrvalý proces snižování obsahu zlata v brožovském zlaťáku. Nakonec tento stav byl již natolik do očí bijící, že mu všichni začali říkat "brožovský měďák".

V dnešní době se tato situace již uklidnila a stabilizovala, ale vzhledem ke značnému snížení hodnoty brožovského zlaťáku (měďáku) přijalo město jako svou minci nejvyšší nominální hodnoty původně říšský zlaťák, jenž je nyní ražen na území Gerleánského království.

V jiných oblastech bývalého císařství se obchoduje i s takzvanými hřivnami, které však nejsou z kovu. Jsou to v podstatě papírové směnky, které mají určité společné znaky. Ačkoliv tyto hřivny umožňují obchodovat v řádově vyšších hodnotách, město Brožov je oficiálně neuznává a neumožnuje jejich směnu za mince.