Zlenice larp

Ta hra, ta hra…
Pan V byl velký sběratel Jednoho dne mu jeden člen nechvalně proslulého zlodějského cechu růžové mašličky poslal dar. Byla to astrální bytost zavřená ve skříňce s figurkami. Tato bytost byla velice škodolibá a neustále toužila hrát si a vyhrávat. Teprve když ji pan V. tři sta tři a třicetkrát porazil, podařilo se mu ji uzavřít zpět do skříňky. Nyní je pan V. pryč. Když lidé od Lukrécie přijeli do Brožova pro některé věci, před odjezdem se jeden člen výpravy zdržel. Podle všeho při odchodu tuto skříňku otevřel. Čas od času se stan pana V. otevře, aby lákal ke hře kolemjdoucí. Bytost uvnitř trpělivě čeká u stolku se hrou na vyzyvatele. Ve hře je spousta. Odpovědi, bohatství - ale i duše a životy. Odvážíš se zahrát si hru s onou tajemnou entitou?

Zas ty znaky
Zdá se, že kostka a drobný papír v ní nebyly jediným objevem z doby dávno minulé. Z kraje tohoto týdne se při zakládání nové stavby objevil další kus, nám zatím neznámé, historie.

Jedná se o knihu, jež je psána stejným písmem a jazykem, jako leták z kostky. Po knize pohlíželo hned několik párů očí, svěřena však byla do rukou jedné z místních učených. Ta se nyní, spolu se svými kolegy, pokouší prolomit písmo starého národa a přeložit knihu do našeho jazyka.

Vzhledem k tomu, že o knihu má zájem mnoho dalších, místní se rozhodli vyhotovit hned několik přepisů. Jeden z přepisů přikládám i k této drobné zprávě, aby se i každý z vás mohl pokusit šifru prolomit.

( Více najdete zde ... )

Ó jmění

Silpurgius de Crontden se uvelebil ve svém křesle. Pomalu si nacpal dýmku a otočil se ke krbu, ve kterém již začal skomírat oheň. Žhnoucí uhlíky ozařovaly jeho vrásčitou a jizvami posetou tvář. Zapálil si dýmku a pohled mu padl na stolek s dopisy. Byly na nich insignie většiny nynějších mocipánů, jimž ještě ani pořádně nezaschl inkoust na listinách, jimiž se vzepřeli císaři. Skend, Gelreán, Dahir, Arn a mnozí další. Dokonce mezi nimi byl i list bývalého císaře, kterému zbylo již jen Lathmorské království. Všichni do jednoho ho žádali, aby pro ně ohnul koleno. Téměř všichni měli dostatek rozumu, aby svůj dopis formulovali, jako prosbu, a ne jako požadavek. Silpurgius ale nemínil vyhovět jedinému z nich. Tedy alespoň ne přímo. Po smrti svého jediného syna, kterého před několika lety zabil podivný démon, který si podmanil dobrou polovinu lidí v celém širém okolí, ztratil Silpurgius o dění ve světě zájem. Kdysi jedno z nejvýznamnějších panství na celém Tornelionu nyní leželo ladem a nebýt Silpurgiova nejvyššího kancléře Vilase, již by zcela jistě podlehlo rozkladu. Silpurgiúv nezájem však nyní spěl ke konci. Věděl totiž že umírá a s vyhlídkou na to, že brzo již znovu spatří svého syna v síních věčné slávy, chtěl dořešit své záležitosti. Bylo mu prakticky jedno, komu jeho panství připadne, jen si chtěl být jistý, že to nebude někdo z jeho vzdálených příbuzných. Těm nemínil přenechat ani vindru. Dobře věděl, že jeho jmění by mohlo i z toho nejnuznějšího knížectví udělat silného hráče této občanské války. Nebo možná i z Města…V poslední době o Brožovu často přemýšlel. Vždy mu přišel jako nesourodá kupa rozhádaných a přílišnými ambicemi zaslepených bláznů. Možná proto si to město celkem oblíbil. Zprávy o místních šarvátkách a bizardnostech byly jedny z mála věcí, které so ještě dokázaly alespoň trochu pobavit. Už se rozhodl. Udělá to tam. Bylo to ideální místo. Poměrně neutrální, a hlavně, blízko Crontdenu.

„Vilasi…“ zašeptal směrem do ohně, do kterého zamyšleně hleděl.

„Ano můj pane?“ odpověděla černě oděná postava, která se vynořila ze stínu velkého sloupu.

„Ke kalamáři. Sepíšeme prohlášení pro zeměpány Tornelionu.“

„Skutečně můj pane?“ zeptal se Vilas a nepodařilo se mu úplně skrýt překvapení v hlase.

„Ano. Piš… Nejváženější přátelé. Vzhledem k, ne úplně šťastné, situaci, která sužuje naší krásnou zemi, a k mému stále křehčímu zdraví na mě padla povinnost, kterou již nemohu dále odkládat. Musím rozhodnout, jak naložím se svým majetkem, pro který jste mě všichni tak usedavě žádali, abych vám složil slib věrnosti. Mou neteř Almácii jistě potěší, že jí odkážu svůj spolehlivý kartáč na deky, který dokonale vymete každou veš stejně, jako jsem vymetl já jí ze svého života poté, co mi úskokem chtěla odcizit manuskript Magna Litera Carminibus. Pokud se jedná o mé jmění, pozemky, sbírky a vzácné svazky, tak to vše připadne tomu, kdo dokáže projít mými zkouškami. Vše co zbyde po tom, co odměním své věrné služebníky bude k mání pro toho nejsilnějšího, nejvychytralejšího a nejcílevědomějšího. Můžete to brát jako můj poslední rozmar. Místem konání tohoto spektaklu bude město Brožov. A proto nyní vyzývám Vás, pány Tornelionu“, abyste vyslali své družiny do města Brožova, kde dvacátého druhého dne šestého měsíce započnou mé zkoušky. Nechť je osud milostiv tomu nejzpůsobilejšímu. Podepsán Silpurgius de Crontden.“

Starý pán si potáhl z dýmky a zamyslel se. „Nech ten dopis přepsat a rozešli ho celé té smečce hladových vlků…a pak mi přiveď Fenrika“

Aspekty

Zdá se, že každý, kdo kdy na tomto území žil, vedl si svůj deník. Před nedávnem jsme při procházce po Brožově našli další - takový malý, umouněný deník s iniciály A. G. na jeho přední stránce. Několik stran v něm chybí, i tak však jeho obsah vzbouzí tu potřebu ptát se.

Kde jsou další stránky?

Kdo to psal?

O jaké sféře mluví?

A k tomu to staré písmo...

(Více najdete zde ... )
Larp of ASF.cz
Webdesign od Eskel.cz